“Ahoj madam, papír na prdel maš ? ” přede dveřmi bytu stojí menší dobrácky se usmívající Arab neurčitého věku v ušmudlané kalábce, ruce obtěžkané černými igelitovými taškami s ovocem a zeleninou. Ibrahim - nezapomenutelná postavička drobného obchodníka, který se od nepaměti pohybuje po řadě káhirských ambasád a nabízí zboží všeho druhu. Památnou větu, která tuto kapitolu uvádí, ho kdysi někdo z českých obyvatel naučil a on ji čas od času používá k navázání kontaktu s nově nastěhovanou paní domu. Jeho slovní zásoba bohatě stačí k tomu, aby zajistil jakékoliv žádané zboží, a co nechápe, to si domyslí. Je to bezpochyby obchodník tělem i duší. Počítat umí takovou rychlostí, že teprve po zavření dveří zjistíte, že naúčtoval o trochu víc, než bylo nutno.
Pokud je zákazník v dané chvíli bez peněz na zaplacení nebo prodávající nemá z čeho vrátit drobné, obchoduje se na dluh. Ibrahim vždycky moc dobře věděl, od koho má kolik liber dostat. Horší bylo, když měl nějaké peníze vracet. Pochopitelně, že si to pamatoval, ale nehlásil se k tomu. Obdivuhodné bylo, že za celé čtyři roky jsem neviděl, že by si dělal nějaké poznámky. A přitom každému přivezl to, co si objednal. Pravda, někdy poněkud se zpožděním, protože byl schopen jeden karton pitné vody prodat najednou dvěma i třem rodinám. Přivezl vám do bytu ovoce či zeleninu, a protože více toho neunesl, vracel se do přízemí pro již zaplacený karton s vodou. Cestou zpět klidně vodu prodal jinému zájemci, dojel k bytu, zazvonil a vážně pronesl : ”Mesijé, dneska voda nedobrá. Zejtra dobrá. Zejtra ti dovezu.” Jestliže jste ten den zrovna nic nepotřebovali, Ibrahim napovídal: “Mlíko maš ? Brambory maš ? - dneska dobrý.” Speciálně na brambory si totiž musíte dávat v Egyptě pozor. Za rok jsou sice dvě sklizně, ale v mezidobí téměř celé zásoby brambor prosypávají nebo postříkávají nějakými chemickými látkami, aby se nekazily. Pro našince jsou pak naprosto nepoživatelné. I po oškrábání a uvaření pronikavě páchnou a štípou na jazyku. Pokud to víte, utvoříte si na přechodné období zásoby, nebo vaříte více jídel z luštěnin, rýže či těstovin. V supermarketech někdy narazíte na neošetřené brambory ze skladů “zdravé výživy ”, kterou nabízí potravinářská společnost ISIS, zaplatíte však mnohonásobně vyšší cenu. Pokud si objednáte v té době brambory u Ibrahima a on vás na postřik zapomene upozornit, bez problémů je můžete vrátit. Egypťanům totiž zápach nevadí .

Ibrahim zásadně nosí jednu kalábku půl roku. ( Běžný arabský oděv pro muže i ženy, který se podobá dlouhé noční košili. ) V letním období ji má ušitou ze slabšího, v zimním z poněkud silnějšího plátna. Čím více se však blíží konec jednotlivých období, tím jsou jeho košile barevnější a tvrdší. Cesta výtahem, který Ibrahim před nedávnem použil, se pak stává nezapomenutelným zážitkem z vůně...
Zboží rozváží po městě na speciálně vyrobené tříkolce, která vznikla spojením dvoukolové káry a zadní části jízdního kola. Těžko říci, kolikrát za den musí svůj pojízdný krámek naložit a vyložit. Dopoledne s největší pravděpodobností obstarává objednané zboží a v odpoledních hodinách se vydává na úmornou cestu k zákazníkům. U nás na velvyslanectví se objevoval přibližně v jednu hodinu odpoledne. Několikrát se mi však stalo, že jsem ho kolem sedmé hodiny večer míjel autem na opačné straně Káhiry. Záda shrbená námahou, čelo orosené potem, prsty pevně svírající držadlo naložené káry, které mu slouží jako řídítka. Perfektně vypracované lýtkové svaly by mu mohl závidět leckterý kulturista.
Své vozidlo dokáže v hrůzném káhirském provozu ovládat naprosto mistrně. Několikrát jsem ho z balkonu pozoroval, jak se vydával na trasu za dalšími zákazníky. Vytlačil vozík z brány velvyslanectví, vykasal si kalábku, aby mu při šlapání do pedálů nepřekážela, a pak se zdánlivě nesmyslně rozeběhl s tříkolkou proti směru jedoucích vozidel. Nejohroženější řidič podle železných zákonů káhirského provozu zabrzdil a tím na několik sekund vznikla v nepřerušovaném řetězci jedoucích automobilů mezera. Ibrahim naskočil do sedla, strhnul káru po směru jízdy a splynul se svým okolím...