Hrajeme si IV.

Didaktické hry, tvořivá dramatika, kooperativní a projektové vyučování napříč předměty 4. ročníku ZŠ.

Zpracováno na základě výsledků čtyřletého projektu netradiční výuky na ZŠ, který autor navrhl a ověřoval v letech 1990 – 1994.

Ukázka :

Drobné radosti

Žijeme v době, kdy se lidé doma i na veřejnosti předhánějí v dávání již na pohled drahých darů. Zapomínáme, že často méně je více. Jednou za mnou do třídy přišla maminka mého žáka. Byla viditelně unavená z práce a to, co ode mne slyšela, jí také moc nepřidalo. Když jsme se loučili, sáhl jsem do stolku a dal jsem jí pro radost malou barevnou mušličku. Nechápavě se na mne podívala a na chodbě ji vyhodila do koše. Tato příhoda byla podnětem k tomu, abych pro děti vymyslel několik akcí, které jsem sám pro sebe nazval “ DROBNÉ RADOSTI “ :

  1. Každé z dětí dostalo za úkol vyrobit přes víkend nějaký drobný dáreček. V pondělí o velké přestávce si každý vybral nějakého žáka z jiné třídy a svým dárkem ho obdaroval. Jen tak bez jakéhokoliv zdůvodňování. V příští hodině jsme si sdělovali své zážitky a pocity z nich :

Jak se cítil dárce ? - Některé děti nemohly pochopit, proč dostávají dárek, nechtěly si ho vzít a

ptaly se, co za to. - A byly děti, které poděkovaly a měly radost. Něco podobného jsme

dělali již ve druhé třídě ( Hrajeme si II., str. 34 ).

  1. Děti se rozdělily do skupinek a vydali jsme se na náměstí. Každá skupina

dostala barevnou mušličku, kamínek nebo korálek a jejím úkolem bylo

najít podle svého uvážení maminku s malým dítětem a říci jí něco v tom

smyslu : “ Paní, máte nejkrásnější miminko na náměstí, a tak vám

dáváme tuhle mušličku. “

“ Představte si, že se ta paní, když jsme jí to dali, rozbrečela ! “ – A hned

jsme si měli o čem povídat …

/ str. 9 /